Ř 9,6: Ne že by slovo Boží selhalo. Vždyť ne všichni, kteří jsou z Izraele, jsou Izrael,
Ř 9,7: ani nejsou všichni dětmi Abrahamovými jen proto, že jsou jeho potomci, nýbrž »z Izáka bude povoláno tvé potomstvo«, to jest:
Ř 9,8: dětmi Božími nejsou tělesné děti, nýbrž za potomky se považují děti zaslíbené.
Ř 9,9: Slovo zaslíbení zní takto: »V určený čas přijdu, a Sára bude mít syna.«
Ř 9,10: A nejen to: také Rebeka měla obě děti z téhož muže, z našeho praotce Izáka;
Ř 9,11: ještě se jí nenarodily a nemohly učinit nic dobrého ani zlého. Aby však zůstalo v platnosti Boží vyvolení, o kterém bylo předem rozhodnuto
Ř 9,12: a které nezávisí na skutcích, nýbrž na tom, kdo povolává, bylo jí hned řečeno, že starší bude sloužit mladšímu.
Ř 9,13: Neboť je psáno: »Jákoba jsem si zamiloval, ale Ezaua jsem odmítl.«
Ř 9,14: Co tedy řekneme? Je Bůh nespravedlivý? Naprosto ne!
Ř 9,15: Mojžíšovi řekl: »Smiluji se, nad kým se smiluji, a slituji se, nad kým se slituji.«
Ř 9,16: Nezáleží tedy na tom, kdo chce, ani na tom, kdo se namáhá, ale na Bohu, který se smilovává.
Ř 9,17: Písmo přece říká faraónovi: »Vyzdvihl jsem tě, abych na tobě ukázal svou moc a aby mé jméno bylo rozhlášeno po celé zemi.«
Ř 9,18: Smilovává se tedy, nad kým chce, a koho chce, činí zatvrzelým.
Ř 9,19: Snad mi řekneš: "Proč nás tedy Bůh ještě kárá? Může se vůbec někdo vzepřít jeho vůli?"
Ř 9,20: Člověče, co vlastně jsi, že odmlouváš Bohu? Řekne snad výtvor svému tvůrci: "Proč jsi mě udělal takto?"
Ř 9,21: Nemá snad hrnčíř hlínu ve své moci, aby z téže hroudy udělal jednu nádobu ke vznešeným účelům a druhou ke všedním?
Ř 9,22: Jestliže Bůh chtěl ukázat svůj hněv a zjevit svou moc, a proto s velkou shovívavostí snášel ty, kdo propadli jeho hněvu a byli určeni k záhubě,
Ř 9,23: stejně chtěl ukázat bohatství své slávy na těch, nad nimiž se smiloval a které připravil k slávě -
Ř 9,24: na nás, které povolal nejen ze židů, ale i z pohanských národů.
Ř 9,25: Jak je psáno u Ozeáše: »Lid, který není můj, povolám za svůj lid a Nemilovanou nazvu Milovanou,
Ř 9,26: a kde bylo řečeno: Vy nejste můj lid, tam budou nazváni syny Boha živého.«
Ř 9,27: A Izaiáš prohlašuje o Izraeli: »Kdyby bylo synů Izraele jako písku v moři, jen zbytek bude zachráněn,
Ř 9,28: neboť Hospodin vykoná svůj soud na zemi rychle a úplně.«
Ř 9,29: A jak to Izaiáš předpověděl: »Kdyby nám Hospodin zástupů nenechal aspoň símě, bylo by to s námi jako se Sodomou, Gomoře bychom byli podobni.«
Ř 9,30: Co tedy nakonec řekneme? To, že pohanští národové, kteří neusilovali o spravedlnost, spravedlnosti dosáhli, a to spravedlnosti z víry;
Ř 9,31: Izrael však, který usiloval o spravedlnost podle zákona, k cíli zákona nedospěl.
Ř 9,32: Proč? Protože nevycházel z víry, nýbrž ze skutků. Narazili na kámen úrazu,
Ř 9,33: jak je psáno: »Hle, kladu na Siónu kámen úrazu a skálu pohoršení, ale kdo v něho věří, nebude zahanben.«