Ř 9,22: Jestliže Bůh chtěl ukázat svůj hněv a zjevit svou moc, a proto s velkou shovívavostí snášel ty, kdo propadli jeho hněvu a byli určeni k záhubě,
Ř 9,23: stejně chtěl ukázat bohatství své slávy na těch, nad nimiž se smiloval a které připravil k slávě -
Ř 9,24: na nás, které povolal nejen ze židů, ale i z pohanských národů.
Ř 9,25: Jak je psáno u Ozeáše: »Lid, který není můj, povolám za svůj lid a Nemilovanou nazvu Milovanou,
Ř 9,26: a kde bylo řečeno: Vy nejste můj lid, tam budou nazváni syny Boha živého.«
Ř 9,27: A Izaiáš prohlašuje o Izraeli: »Kdyby bylo synů Izraele jako písku v moři, jen zbytek bude zachráněn,
Ř 9,28: neboť Hospodin vykoná svůj soud na zemi rychle a úplně.«
Ř 9,29: A jak to Izaiáš předpověděl: »Kdyby nám Hospodin zástupů nenechal aspoň símě, bylo by to s námi jako se Sodomou, Gomoře bychom byli podobni.«
Ř 9,30: Co tedy nakonec řekneme? To, že pohanští národové, kteří neusilovali o spravedlnost, spravedlnosti dosáhli, a to spravedlnosti z víry;
Ř 9,31: Izrael však, který usiloval o spravedlnost podle zákona, k cíli zákona nedospěl.
Ř 9,32: Proč? Protože nevycházel z víry, nýbrž ze skutků. Narazili na kámen úrazu,
Ř 9,33: jak je psáno: »Hle, kladu na Siónu kámen úrazu a skálu pohoršení, ale kdo v něho věří, nebude zahanben.«