Ř 8,19: Celé tvorstvo toužebně vyhlíží a čeká, kdy se zjeví sláva Božích synů.
Ř 8,20: Neboť tvorstvo bylo vydáno marnosti - ne vlastní vinou, nýbrž tím, kdo je marnosti vydal. Trvá však naděje,
Ř 8,21: že i samo tvorstvo bude vysvobozeno z otroctví zániku a uvedeno do svobody a slávy dětí Božích.
Ř 8,22: Víme přece, že veškeré tvorstvo až podnes společně sténá a pracuje k porodu.
Ř 8,23: A nejen to: i my sami, kteří již máme Ducha jako příslib darů Božích, i my ve svém nitru sténáme, očekávajíce přijetí za syny, totiž vykoupení svého těla.