Ř 8,14: Ti, kdo se dají vést Duchem Božím, jsou synové Boží.
Ř 8,15: Nepřijali jste přece Ducha otroctví, abyste opět propadli strachu, nýbrž přijali jste Ducha synovství, v němž voláme: Abba, Otče!
Ř 8,16: Tak Boží Duch dosvědčuje našemu duchu, že jsme Boží děti.
Ř 8,17: A jsme-li děti, tedy i dědicové - dědicové Boží, spoludědicové Kristovi; trpíme-li spolu s ním, budeme spolu s ním účastni Boží slávy.
Ř 8,18: Soudím totiž, že utrpení nynějšího času se nedají srovnat s budoucí slávou, která má být na nás zjevena.
Ř 8,19: Celé tvorstvo toužebně vyhlíží a čeká, kdy se zjeví sláva Božích synů.
Ř 8,20: Neboť tvorstvo bylo vydáno marnosti - ne vlastní vinou, nýbrž tím, kdo je marnosti vydal. Trvá však naděje,
Ř 8,21: že i samo tvorstvo bude vysvobozeno z otroctví zániku a uvedeno do svobody a slávy dětí Božích.
Ř 8,22: Víme přece, že veškeré tvorstvo až podnes společně sténá a pracuje k porodu.
Ř 8,23: A nejen to: i my sami, kteří již máme Ducha jako příslib darů Božích, i my ve svém nitru sténáme, očekávajíce přijetí za syny, totiž vykoupení svého těla.