Ř 7,7: Co tedy máme říci? Že zákon je hříšný? Naprosto ne! Ale hřích bych byl nepoznal, kdyby nebylo zákona. Vždyť bych neznal žádostivost, kdyby zákon neřekl: »Nepožádáš!«
Ř 7,8: Hřích použil tohoto přikázání jako příležitosti, aby ve mně probudil všechnu žádostivost; bez zákona je totiž hřích mrtev.
Ř 7,9: Já jsem kdysi žil bez zákona, když však přišel zákon, hřích ožil,
Ř 7,10: a já jsem zemřel. Tak se ukázalo, že právě přikázání, které mi mělo dát život, přineslo mi smrt.
Ř 7,11: Hřích použil přikázání jako příležitosti, aby mne oklamal a tak mě usmrtil.
Ř 7,12: Zákon je tedy sám v sobě svatý a přikázání svaté, spravedlivé a dobré.
Ř 7,13: Bylo snad to dobré příčinou mé smrti? Naprosto ne! Hřích však, aby se ukázal jako hřích, způsobil mi tím dobrým smrt; tak skrze přikázání ukázal hřích celou hloubku své hříšnosti.
Ř 7,14: Víme, že zákon je svatý - já však jsem hříšný, hříchu zaprodán.
Ř 7,15: Nepoznávám se ve svých skutcích; vždyť nedělám to, co chci, nýbrž to, co nenávidím.
Ř 7,16: Jestliže však to, co dělám, je proti mé vůli, pak souhlasím se zákonem a uznávám, že je dobrý.
Ř 7,17: Pak to vlastně nejsem já, kdo jedná špatně, ale hřích, který je ve mně.
Ř 7,18: Vím totiž, že ve mně, to jest v mé lidské přirozenosti, nepřebývá dobro. Chtít dobro, to dokážu, ale vykonat už ne.
Ř 7,19: Vždyť nečiním dobro, které chci, nýbrž zlo, které nechci.
Ř 7,20: Jestliže však činím to, co nechci, nedělám to já, ale hřích, který ve mně přebývá.
Ř 7,21: Objevuji tedy takový zákon: Když chci činit dobro, mám v dosahu jen zlo.
Ř 7,22: Ve své nejvnitřnější bytosti s radostí souhlasím se zákonem Božím;
Ř 7,23: když však mám jednat, pozoruji, že jiný zákon vede boj proti zákonu, kterému se podřizuje má mysl, a činí mě zajatcem zákona hříchu, kterému se podřizují mé údy.
Ř 7,24: Jak ubohý jsem to člověk! Kdo mě vysvobodí z tohoto těla smrti?
Ř 7,25: Jedině Bohu buď dík skrze Ježíše Krista, Pána našeho! - A tak tentýž já sloužím svou myslí zákonu Božímu, ale svým jednáním zákonu hříchu.