Ř 5,1: Když jsme tedy ospravedlněni z víry, máme pokoj s Bohem skrze našeho Pána Ježíše Krista,
Ř 5,2: neboť skrze něho jsme vírou získali přístup k této milosti. V ní stojíme a chlubíme se nadějí, že dosáhneme slávy Boží.
Ř 5,3: A nejen to: chlubíme se i utrpením, vždyť víme, že z utrpení roste vytrvalost,
Ř 5,4: z vytrvalosti osvědčenost a z osvědčenosti naděje.
Ř 5,5: A naděje neklame, neboť Boží láska je vylita do našich srdcí skrze Ducha svatého, který nám byl dán.
Ř 5,6: Když jsme ještě byli bezmocní, v čas, který Bůh určil, zemřel Kristus za bezbožné.
Ř 5,7: Sotva kdo je hotov podstoupit smrt za spravedlivého člověka, i když za takového by se snad někdo odvážil nasadit život.
Ř 5,8: Bůh však prokazuje svou lásku k nám tím, že Kristus za nás zemřel, když jsme ještě byli hříšní.
Ř 5,9: Tím spíše nyní, když jsme byli ospravedlněni prolitím jeho krve, budeme skrze něho zachráněni od Božího hněvu.
Ř 5,10: Jestliže jsme my, Boží nepřátelé, byli s Bohem smířeni smrtí jeho Syna, tím spíše nás smířené zachrání jeho život.
Ř 5,11: A nejen to: chlubíme se dokonce Bohem skrze našeho Pána Ježíše Krista, který nás s ním smířil.
Ř 5,12: Skrze jednoho člověka totiž vešel do světa hřích a skrze hřích smrt; a tak smrt zasáhla všechny, protože všichni zhřešili.
Ř 5,13: Hřích byl ve světě už před zákonem, ač se hřích nezapočítává, pokud není zákon.
Ř 5,14: Smrt však vládla od Adama až po Mojžíše i nad těmi, kdo hřešili jiným způsobem než Adam. On je protějšek toho, který měl přijít.
Ř 5,15: S milostí tomu však není tak jako s proviněním. Proviněním toho jediného, totiž Adama, mnozí propadli smrti; oč spíše zahrnula mnohé Boží milost, milost darovaná v jediném člověku, Ježíši Kristu.
Ř 5,16: A s darem milosti tomu není jako s následky toho, že jeden zhřešil. Soud nad jedním proviněním vedl k odsouzení, kdežto milost po mnohých proviněních vede k ospravedlnění.
Ř 5,17: Jestliže proviněním Adamovým smrt se zmocnila vlády skrze jednoho člověka, tím spíše ti, kteří přijímají hojnost milosti a darované spravedlnosti, budou vládnout v životě věčném skrze jednoho jediného, Ježíše Krista.
Ř 5,18: A tak tedy: Jako jediné provinění přineslo odsouzení všem, tak i jediný čin spravedlnosti přinesl všem ospravedlnění a život.
Ř 5,19: Jako se neposlušností jednoho člověka mnozí stali hříšníky, tak zase poslušností jednoho jediného mnozí se stanou spravedlivými.
Ř 5,20: K tomu navíc přistoupil zákon, aby se provinění rozmohlo. A kde se rozmohl hřích, tam se ještě mnohem více rozhojnila milost,
Ř 5,21: aby tak jako vládl hřích a přinášel smrt, vládla ospravedlněním milost a přinášela věčný život skrze Ježíše Krista, našeho Pána.
Ř 6,1: Co tedy máme říci? Že máme dále žít v hříchu, aby se rozhojnila milost?
Ř 6,2: Naprosto ne! Hříchu jsme přece zemřeli - jak bychom v něm mohli dále žít?
Ř 6,3: Nevíte snad, že všichni, kteří jsme pokřtěni v Krista Ježíše, byli jsme pokřtěni v jeho smrt?
Ř 6,4: Byli jsme tedy křtem spolu s ním pohřbeni ve smrt, abychom - jako Kristus byl vzkříšen z mrtvých slavnou mocí svého Otce - i my vstoupili na cestu nového života.
Ř 6,5: Jestliže jsme s ním sjednoceni, protože máme účast na jeho smrti, jistě budeme mít účast i na jeho zmrtvýchvstání.
Ř 6,6: Víme přece, že starý člověk v nás byl spolu s ním ukřižován, aby tělo ovládané hříchem bylo zbaveno moci a my už hříchu neotročili.
Ř 6,7: Vždyť ten, kdo zemřel, je vysvobozen z moci hříchu.
Ř 6,8: Jestliže jsme spolu s Kristem zemřeli, věříme, že spolu s ním budeme také žít.
Ř 6,9: Vždyť víme, že Kristus, když byl vzkříšen z mrtvých, už neumírá, smrt nad ním už nepanuje.
Ř 6,10: Když zemřel, zemřel hříchu jednou provždy, když nyní žije, žije Bohu.
Ř 6,11: Tak i vy počítejte s tím, že jste mrtvi hříchu, ale živi Bohu v Kristu Ježíši.
Ř 6,12: Nechť tedy hřích neovládá vaše smrtelné tělo, tak abyste poslouchali, čeho se mu zachce;
Ř 6,13: ani nepropůjčujte hříchu své tělo za nástroj nepravosti, ale jako ti, kteří byli vyvedeni ze smrti do života, propůjčujte sami sebe a své tělo Bohu za nástroj spravedlnosti.
Ř 6,14: Hřích nad vámi už nebude panovat; vždyť nejste pod zákonem, ale pod milostí.
Ř 6,15: Co z toho plyne? Máme snad hřešit, protože nejsme pod zákonem, ale pod milostí? Naprosto ne!
Ř 6,16: Víte přece, když se někomu zavazujete k poslušné službě, že se stáváte služebníky toho, koho posloucháte - buď otročíte hříchu, a to vede k smrti, nebo posloucháte Boha, a to vede k spravedlnosti.
Ř 6,17: Díky Bohu za to, že jste sice byli služebníky hříchu, ale potom jste se ze srdce přiklonili k tomu učení, které vám bylo odevzdáno.
Ř 6,18: A tak jste byli osvobozeni od hříchu a stali jste se služebníky spravedlnosti.
Ř 6,19: Mluvím názorně z ohledu na vaši lidskou slabost: Jako jste se dříve propůjčovali k službě nečistotě a nepravosti k bezbožnému životu, tak se nyní dejte do služby spravedlnosti k posvěcení.
Ř 6,20: Když jste byli služebníky hříchu, měli jste svobodu od spravedlnosti;
Ř 6,21: jaký jste tehdy měli užitek z toho, zač se nyní stydíte? Konec toho všeho je přece smrt.
Ř 6,22: Avšak nyní, když jste byli osvobozeni od hříchu a stali se služebníky Božími, máte z toho užitek, totiž posvěcení, a čeká vás život věčný.
Ř 6,23: Mzdou hříchu je smrt, ale darem Boží milosti je život věčný v Kristu Ježíši, našem Pánu.
Ř 7,1: Což nevíte, bratří - vždyť mluvím k těm, kteří znají zákon - že zákon panuje nad člověkem, jen pokud je živ?
Ř 7,2: Vdaná žena je zákonem vázána k žijícímu manželovi; když však muž zemře, je zproštěna zákona manželství.
Ř 7,3: Pokud je tedy její muž naživu, bude prohlášena za cizoložnici, oddá-li se jinému muži. Jestliže však manžel zemře, je svobodná od zákona, takže nebude cizoložnicí, když se oddá jinému muži.
Ř 7,4: Právě tak jste se i vy, bratří moji, stali mrtvými pro zákon skrze tělo Kristovo, abyste se oddali jinému, tomu, který byl vzkříšen z mrtvých, a tak nesli ovoce Bohu.
Ř 7,5: Když jsme byli v moci hříchu, působily v nás vášně podněcované zákonem a nesly ovoce smrti.
Ř 7,6: Nyní, když jsme zemřeli tomu, čím jsme byli spoutáni, byli jsme zproštěni zákona, takže sloužíme Bohu v novém životě Ducha, ne pod starou literou zákona.
Ř 7,7: Co tedy máme říci? Že zákon je hříšný? Naprosto ne! Ale hřích bych byl nepoznal, kdyby nebylo zákona. Vždyť bych neznal žádostivost, kdyby zákon neřekl: »Nepožádáš!«
Ř 7,8: Hřích použil tohoto přikázání jako příležitosti, aby ve mně probudil všechnu žádostivost; bez zákona je totiž hřích mrtev.
Ř 7,9: Já jsem kdysi žil bez zákona, když však přišel zákon, hřích ožil,
Ř 7,10: a já jsem zemřel. Tak se ukázalo, že právě přikázání, které mi mělo dát život, přineslo mi smrt.
Ř 7,11: Hřích použil přikázání jako příležitosti, aby mne oklamal a tak mě usmrtil.
Ř 7,12: Zákon je tedy sám v sobě svatý a přikázání svaté, spravedlivé a dobré.
Ř 7,13: Bylo snad to dobré příčinou mé smrti? Naprosto ne! Hřích však, aby se ukázal jako hřích, způsobil mi tím dobrým smrt; tak skrze přikázání ukázal hřích celou hloubku své hříšnosti.
Ř 7,14: Víme, že zákon je svatý - já však jsem hříšný, hříchu zaprodán.
Ř 7,15: Nepoznávám se ve svých skutcích; vždyť nedělám to, co chci, nýbrž to, co nenávidím.
Ř 7,16: Jestliže však to, co dělám, je proti mé vůli, pak souhlasím se zákonem a uznávám, že je dobrý.
Ř 7,17: Pak to vlastně nejsem já, kdo jedná špatně, ale hřích, který je ve mně.
Ř 7,18: Vím totiž, že ve mně, to jest v mé lidské přirozenosti, nepřebývá dobro. Chtít dobro, to dokážu, ale vykonat už ne.
Ř 7,19: Vždyť nečiním dobro, které chci, nýbrž zlo, které nechci.
Ř 7,20: Jestliže však činím to, co nechci, nedělám to já, ale hřích, který ve mně přebývá.
Ř 7,21: Objevuji tedy takový zákon: Když chci činit dobro, mám v dosahu jen zlo.
Ř 7,22: Ve své nejvnitřnější bytosti s radostí souhlasím se zákonem Božím;
Ř 7,23: když však mám jednat, pozoruji, že jiný zákon vede boj proti zákonu, kterému se podřizuje má mysl, a činí mě zajatcem zákona hříchu, kterému se podřizují mé údy.
Ř 7,24: Jak ubohý jsem to člověk! Kdo mě vysvobodí z tohoto těla smrti?
Ř 7,25: Jedině Bohu buď dík skrze Ježíše Krista, Pána našeho! - A tak tentýž já sloužím svou myslí zákonu Božímu, ale svým jednáním zákonu hříchu.