Ř 4,1: Co tedy řekneme o Abrahamovi, našem tělesném praotci? Čeho dosáhl?
Ř 4,2: Kdyby Abraham dosáhl spravedlnosti svými skutky, měl by se čím chlubit - ale ne před Bohem!
Ř 4,3: Co říká Písmo? »Uvěřil Abraham Bohu, a bylo mu to počítáno za spravedlnost.«
Ř 4,4: Kdo se vykazuje skutky, nedostává mzdu z milosti, nýbrž z povinnosti.
Ř 4,5: Kdo se nevykazuje skutky, ale věří v toho, který dává spravedlnost bezbožnému, tomu se jeho víra počítá za spravedlnost.
Ř 4,6: Vždyť i David prohlašuje za blahoslaveného člověka, jemuž Bůh připočítává spravedlnost bez skutků:
Ř 4,7: »Blaze těm, jimž jsou odpuštěny nepravosti a jejich hříchy přikryty.
Ř 4,8: Blaze tomu, jemuž Hospodin nepočítá hřích.«
Ř 4,9: Platí toto blahoslavenství jen pro ty, kdo jsou obřezáni, či také pro ty, kdo nejsou obřezáni? Čteme přece: »Abrahamovi byla víra počítána za spravedlnost.«
Ř 4,10: Kdy mu byla započtena? Byl už obřezán, nebo ještě nebyl? Nebylo to po obřízce, nýbrž ještě před ní.
Ř 4,11: Znamení obřízky přijal jako pečeť spravedlnosti z víry, kterou měl ještě před obřízkou. Tak se stal otcem všech neobřezaných, kteří věří a jimž je spravedlnost připočtena,
Ř 4,12: i otcem těch obřezaných, kteří nejsou jen obřezáni, nýbrž také jdou ve stopách víry našeho otce Abrahama - víry, kterou měl ještě před obřízkou.