Ř 4,1: Co tedy řekneme o Abrahamovi, našem tělesném praotci? Čeho dosáhl?
Ř 4,2: Kdyby Abraham dosáhl spravedlnosti svými skutky, měl by se čím chlubit - ale ne před Bohem!
Ř 4,3: Co říká Písmo? »Uvěřil Abraham Bohu, a bylo mu to počítáno za spravedlnost.«
Ř 4,4: Kdo se vykazuje skutky, nedostává mzdu z milosti, nýbrž z povinnosti.
Ř 4,5: Kdo se nevykazuje skutky, ale věří v toho, který dává spravedlnost bezbožnému, tomu se jeho víra počítá za spravedlnost.
Ř 4,6: Vždyť i David prohlašuje za blahoslaveného člověka, jemuž Bůh připočítává spravedlnost bez skutků:
Ř 4,7: »Blaze těm, jimž jsou odpuštěny nepravosti a jejich hříchy přikryty.
Ř 4,8: Blaze tomu, jemuž Hospodin nepočítá hřích.«
Ř 4,9: Platí toto blahoslavenství jen pro ty, kdo jsou obřezáni, či také pro ty, kdo nejsou obřezáni? Čteme přece: »Abrahamovi byla víra počítána za spravedlnost.«
Ř 4,10: Kdy mu byla započtena? Byl už obřezán, nebo ještě nebyl? Nebylo to po obřízce, nýbrž ještě před ní.
Ř 4,11: Znamení obřízky přijal jako pečeť spravedlnosti z víry, kterou měl ještě před obřízkou. Tak se stal otcem všech neobřezaných, kteří věří a jimž je spravedlnost připočtena,
Ř 4,12: i otcem těch obřezaných, kteří nejsou jen obřezáni, nýbrž také jdou ve stopách víry našeho otce Abrahama - víry, kterou měl ještě před obřízkou.
Ř 4,13: Zaslíbení, že dostane svět za dědictví, nebylo dáno Abrahamovi a jeho potomstvu na základě zákona, nýbrž na základě spravedlnosti z víry.
Ř 4,14: Kdyby dědici byli ti, kteří stavějí na zákoně, byla by víra zbavena smyslu a zaslíbení zrušeno.
Ř 4,15: Zákon s sebou nese Boží hněv: kde není zákon, není ani přestoupení zákona.
Ř 4,16: Proto mluvíme o spravedlnosti z víry, aby bylo jasné, že je to spravedlnost z milosti. Tak zůstane v platnosti zaslíbení dané veškerému potomstvu Abrahamovu - nejen těm, kdo stavějí na zákoně, ale i těm, kdo následují Abrahama vírou. On je otcem nás všech,
Ř 4,17: jak je psáno: »ustanovil jsem tě za otce mnohých národů.« Je naším otcem před tváří toho, v nějž uvěřil, před Bohem, který dává život mrtvým a povolává v bytí to, co není.
Ř 4,18: On uvěřil a měl naději, kde už naděje nebylo; tím se stal »otcem mnohých národů« podle slova: »tak četné bude tvé potomstvo.«
Ř 4,19: Neochabl ve víře, i když pomyslil na své již neplodné tělo - vždyť mu bylo asi sto let - i na to, že Sára již nemůže mít dítě;
Ř 4,20: nepropadl pochybnosti o Božím zaslíbení, ale posílen vírou vzdal čest Bohu v pevné jistotě,
Ř 4,21: že Bůh je mocen učinit, co zaslíbil.
Ř 4,22: Proto mu to »bylo počítáno za spravedlnost«.
Ř 4,23: To, že mu to »bylo počítáno«, nebylo napsáno jen kvůli němu,
Ř 4,24: nýbrž také kvůli nám, jimž má být započteno, že věříme v toho, který vzkřísil z mrtvých Ježíše, našeho Pána,
Ř 4,25: jenž byl vydán pro naše přestoupení a vzkříšen pro naše ospravedlnění.