Ř 3,1: Co má tedy žid navíc? A jaký je užitek obřízky?
Ř 3,2: Veliký v každém ohledu! Předně ten, že židům byla svěřena Boží slova.
Ř 3,3: A co když někteří byli nevěrní? Nezruší jejich nevěrnost věrnost Boží?
Ř 3,4: Naprosto ne! Ať se ukáže, že Bůh je pravdivý, ale »každý člověk lhář«, jak je psáno: »Aby ses ukázal spravedlivý ve svých slovech a zvítězil, přijdeš-li na soud.«
Ř 3,5: Jestliže však naše nepravost dává vyniknout spravedlnosti Boží, co k tomu řekneme? Není Bůh, po lidsku řečeno, nespravedlivý, když nás stíhá svým hněvem?
Ř 3,6: Naprosto ne! Vždyť jak by potom Bůh mohl soudit svět?
Ř 3,7: Jestliže však moje lež vyzdvihla Boží pravdu k jeho slávě, proč mám být ještě souzen jako hříšník?
Ř 3,8: A nevede to potom k tomu, co nám někteří pomlouvači připisují, jako bychom říkali: "Čiňme zlo, aby přišlo dobro?" Ty čeká spravedlivé odsouzení!
Ř 3,9: Co tedy? Máme my židé nějakou přednost? Vůbec ne! Vždyť jsme už dříve ukázali, že všichni, židé i pohané, jsou pod mocí hříchu,
Ř 3,10: jak je psáno: »Nikdo není spravedlivý, není ani jeden,
Ř 3,11: nikdo není rozumný, není, kdo by hledal Boha;
Ř 3,12: všichni se odchýlili, všichni propadli zvrácenosti, není, kdo by činil dobro, není ani jeden.
Ř 3,13: Hrob otevřený je jejich hrdlo, svým jazykem mluví jen lest, hadí jed skrývají ve rtech,
Ř 3,14: jejich ústa jsou samá kletba a hořkost,
Ř 3,15: jejich nohy spěchají prolévat krev,
Ř 3,16: zhouba a bída je na jejich cestách;
Ř 3,17: nepoznali cestu pokoje
Ř 3,18: a úctu před Bohem nemají.«
Ř 3,19: Víme, že co zákon říká, říká těm, kdo jsou pod zákonem, aby byla umlčena každá ústa a aby celý svět byl před Bohem usvědčen z viny.
Ř 3,20: Vždyť ze skutků zákona »nebude před ním nikdo ospravedlněn«, neboť ze zákona pochází poznání hříchu.
Ř 3,21: Nyní však je zjevena Boží spravedlnost bez zákona, dosvědčovaná zákonem i proroky,
Ř 3,22: Boží spravedlnost skrze víru v Ježíše Krista pro všecky, kdo věří. Není totiž rozdílu:
Ř 3,23: všichni zhřešili a jsou daleko od Boží slávy;
Ř 3,24: jsou ospravedlňováni zadarmo jeho milostí vykoupením v Kristu Ježíši.
Ř 3,25: Jeho ustanovil Bůh, aby svou vlastní smrtí se stal smírnou obětí pro ty, kdo věří. Tak prokázal, že byl spravedlivý, když již dříve trpělivě promíjel hříchy.
Ř 3,26: Svou spravedlnost prokázal i v nynějším čase, aby bylo zjevné, že je spravedlivý a ospravedlňuje toho, kdo žije z víry v Ježíše.
Ř 3,27: Kde zůstala chlouba? Byla vyloučena! Jakým zákonem? Zákonem skutků? Nikoli, nýbrž zákonem víry.
Ř 3,28: Jsme totiž přesvědčeni, že se člověk stává spravedlivým vírou bez skutků zákona.
Ř 3,29: Je snad Bůh toliko Bohem židů? Což není též Bohem pohanů? Zajisté i pohanů!
Ř 3,30: Vždyť je to jeden a týž Bůh, který obřezané ospravedlní z víry a neobřezané skrze víru.
Ř 3,31: To tedy vírou rušíme zákon? Naprosto ne! Naopak, zákon potvrzujeme.