Ř 13,1: Každý ať se podřizuje vládní moci, neboť není moci, leč od Boha. Ty, které jsou, jsou zřízeny od Boha,
Ř 13,2: takže ten, kdo se staví proti vládnoucí moci, vzpírá se Božímu řádu. Kdo se takto vzpírá, přivolává na sebe soud.
Ř 13,3: Vládcové nejsou přece hrozbou tomu, kdo jedná dobře, nýbrž tomu, kdo jedná zle. Chceš, aby ses nemusel bát vládnoucí moci? Jednej dobře, a dostane se ti od ní pochvaly.
Ř 13,4: Vždyť je Božím služebníkem k tvému dobru. Jednáš-li však špatně, máš proč se bát, neboť nenese meč nadarmo; je Božím služebníkem, vykonavatelem trestu nad tím, kdo činí zlo.
Ř 13,5: Proto je nutno podřizovat se, a to nejen z bázně před trestem, nýbrž i pro svědomí.
Ř 13,6: Proto také platíte daň. Vládcové jsou v Boží službě, když se drží svých úkolů.
Ř 13,7: Dávejte každému, co jste povinni: daň, komu daň; clo, komu clo; úctu, komu úctu; čest, komu čest.
Ř 13,8: Nikomu nebuďte nic dlužni, než abyste se navzájem milovali, neboť ten, kdo miluje druhého, naplnil zákon.
Ř 13,9: Vždyť přikázání »nezcizoložíš, nezabiješ, nepokradeš, nepožádáš« a kterákoli jiná jsou shrnuta v tomto slovu: »Milovati budeš bližního svého jako sebe samého.«
Ř 13,10: Láska neudělá bližnímu nic zlého. Je tedy láska naplněním zákona.
Ř 13,11: Víte přece, co znamená tento čas: už nastala hodina, abyste procitli ze spánku; vždyť nyní je nám spása blíže, než byla tenkrát, když jsme uvěřili.
Ř 13,12: Noc pokročila, den se přiblížil. Odložme proto skutky tmy a oblečme se ve zbroj světla.
Ř 13,13: Žijme řádně jako za denního světla: ne v hýření a opilství, v nemravnosti a bezuzdnostech, ne ve sváru a závisti,
Ř 13,14: nýbrž oblečte se v Pána Ježíše Krista a nevyhovujte svým sklonům, abyste nepropadali vášním.
Ř 14,1: Bratra ve víře slabšího přijímejte mezi sebe, ale nepřete se s ním o jeho názorech.
Ř 14,2: Někdo třeba věří, že může jíst všechno, slabý však jí jen rostlinnou stravu.
Ř 14,3: Ten, kdo jí všecko, nechť nezlehčuje toho, kdo nejí, a kdo nejí, nechť neodsuzuje toho, kdo jí; vždyť Bůh jej přijal za svého.
Ř 14,4: Kdo jsi ty, že soudíš cizího služebníka? O tom, zda obstojí či ne, rozhoduje jeho vlastní pán. A on obstojí, neboť Pán má moc jej podepřít.
Ř 14,5: Někdo rozlišuje dny, jinému je den jako den. Každý nechť má jistotu svého přesvědčení.
Ř 14,6: Kdo zachovává určité dny, zachovává je Pánu. Kdo jí, dělá to Pánu ke cti, neboť děkuje Bohu; a kdo nejí, dělá to také Pánu ke cti, neboť i on děkuje Bohu.
Ř 14,7: Nikdo z nás nežije sám sobě a nikdo sám sobě neumírá. Žijeme-li, žijeme Pánu,
Ř 14,8: umíráme-li, umíráme Pánu. Ať žijeme, ať umíráme, patříme Pánu.
Ř 14,9: Vždyť proto Kristus umřel i ožil, aby se stal Pánem i mrtvých i živých.
Ř 14,10: Proč tedy, ty slabý, soudíš svého bratra? A ty, silný, proč zlehčuješ svého bratra? Všichni přece staneme před soudnou stolicí Boží.
Ř 14,11: Neboť je psáno: »Jako že jsem živ, praví Hospodin, skloní se přede mnou každé koleno a každý jazyk vyzná, že jsem Bůh.«
Ř 14,12: Každý z nás tedy sám za sebe vydá počet Bohu.
Ř 14,13: Nesuďme už tedy jeden druhého, ale raději posuďte, jak jednat, abyste nekladli bratru do cesty kámen úrazu a nepůsobili pohoršení.
Ř 14,14: Vím a jsem přesvědčen v Pánu Ježíši, že nic není nečisté samo v sobě, ale tomu, kdo něco pokládá za nečisté, je to nečisté.
Ř 14,15: Trápí-li se tvůj bratr pro to, co jíš, nežiješ už v lásce. Neuváděj tedy svým jídlem do záhuby toho, za nějž Kristus umřel!
Ř 14,16: Nevydávej v potupu to dobré, co jste přijali.
Ř 14,17: Vždyť království Boží není v tom, co jíte a pijete, nýbrž ve spravedlnosti, pokoji a radosti z Ducha svatého.
Ř 14,18: Kdo takto slouží Kristu, je milý Bohu a lidé si ho váží.
Ř 14,19: A tak usilujme o to, co slouží pokoji a společnému růstu.
Ř 14,20: Nenič kvůli pokrmu Boží dílo! Ano, všecko je čisté, zlé však je, když někdo pohoršuje druhého tím, co jí.
Ř 14,21: Je tedy dobré nejíst maso a nepít víno a nedělat nic, co je tvému bratru kamenem úrazu.
Ř 14,22: Tvé přesvědčení ať zůstane mezi tebou a Bohem. Blaze tomu, kdo sám sebe neodsuzuje, když se pro něco rozhodl.
Ř 14,23: Ten však, kdo pochybuje, byl by odsouzen, kdyby jedl, neboť by to nebylo z víry. A cokoli není z víry, je hřích.
Ř 15,1: My silní jsme povinni snášet slabosti slabých a nemít zalíbení sami v sobě.
Ř 15,2: Každý z nás ať vychází vstříc bližnímu, aby to bylo k dobru společného růstu.
Ř 15,3: Vždyť Kristus neměl zalíbení sám v sobě, nýbrž podle slov Písma: »Urážky těch, kdo tě tupí, padly na mne.«
Ř 15,4: Všecko, co je tam psáno, bylo napsáno k našemu poučení, abychom z trpělivosti a z povzbuzení, které nám dává Písmo, čerpali naději.
Ř 15,5: Bůh trpělivosti a povzbuzení ať vám dá, abyste jedni i druzí stejně smýšleli po příkladu Krista Ježíše,
Ř 15,6: a tak svorně jedněmi ústy slavili Boha a Otce našeho Pána Ježíše Krista.
Ř 15,7: Proto přijímejte jeden druhého, tak jako Kristus k slávě Boží přijal vás.
Ř 15,8: Chci říci: Kristus se stal služebníkem židů, aby ukázal Boží věrnost a potvrdil sliby dané otcům
Ř 15,9: a pohanské národy aby slavily Boha za jeho slitování, jak je psáno: éProto vzdám tobě chválu mezi národy a jménu tvému žalmy zpívati budu.«
Ř 15,10: A dále je řečeno: »Radujte se, pohané, spolu s jeho lidem.«
Ř 15,11: A opět: »Chvalte Hospodina všichni národové a vzdej mu chválu lid všech zemí.«
Ř 15,12: A Izaiáš k tomu říká: »Přijde potomek Isajův, povstane, aby vládl národům, v něj budou pohané doufat.«
Ř 15,13: Bůh naděje nechť vás naplní veškerou radostí a pokojem ve víře, aby se rozhojnila vaše naděje mocí Ducha svatého.
Ř 15,14: Jsem přesvědčen také já o vás, bratří moji, že i vy jste plni dobroty, naplněni veškerým poznáním, takže sami můžete ukazovat cestu jeden druhému.
Ř 15,15: V tomto dopise jsem se místy odvážil připomenout vám leccos ve jménu milosti, která mi byla dána od Boha,
Ř 15,16: abych byl služebníkem Krista Ježíše mezi pohanskými národy. Konám tuto posvátnou službu kázáním Božího evangelia, abych pohany přinesl jako obětní dar milý Bohu, posvěcený Duchem svatým.
Ř 15,17: To je má chlouba, kterou mám v Kristu Ježíši před Bohem.
Ř 15,18: Neodvážil bych se totiž mluvit o něčem, co by nevykonal Kristus skrze mne, slovem i skutkem,
Ř 15,19: v moci znamení a divů, v moci Ducha, aby pohané přijali evangelium. Tak jsem celý okruh od Jeruzaléma až po Illyrii naplnil Kristovým evangeliem.
Ř 15,20: Zakládám si na tom, že kážu evangelium tam, kde o Kristu ještě neslyšeli; nechci stavět na cizím základu,
Ř 15,21: ale jak je psáno: »Ti, jimž nebylo o něm zvěstováno, uvidí a ti, kteří neslyšeli, pochopí.«
Ř 15,22: To mi také mnohokrát zabránilo, abych k vám přišel.
Ř 15,23: Nyní však už pro mne není žádné volné pole v těchto končinách; už mnoho let k vám toužím přijít,
Ř 15,24: až se vydám do Hispanie. Doufám tedy, že se u vás zastavím a že mě vypravíte na další cestu, až aspoň trochu užiji radosti ze společenství s vámi.
Ř 15,25: Zatím však se chystám do Jeruzaléma, abych přinesl pomoc tamějším bratřím.
Ř 15,26: Makedonští a Achajští se totiž rozhodli vykonat sbírku ve prospěch chudých bratří v Jeruzalémě.
Ř 15,27: Rozhodli se tak proto, že i oni jsou jejich dlužníky. Jestliže pohané dostali podíl na jejich duchovních darech, jsou zavázáni posloužit jim zase ve věcech hmotných.
Ř 15,28: Až dokončím tento úkol a řádně jim odevzdám výtěžek sbírky, vydám se do Hispanie a zastavím se u vás.
Ř 15,29: Jsem jist, že až k vám dojdu, přijdu s plností Kristova požehnání.
Ř 15,30: Prosím vás, bratří, pro našeho Pána Ježíše Krista a pro lásku, která je z Ducha, pomáhejte mi v boji svými přímluvami u Boha,
Ř 15,31: abych byl zachráněn před nevěřícími v Judsku a aby moje služba pro Jeruzalém byla tamějším bratřím vítaná.
Ř 15,32: Pak budu moci z vůle Boží k vám přijít s radostí a najít mezi vámi chvíli odpočinku.
Ř 15,33: Bůh pokoje buď se všemi vámi. Amen.