Ř 12,1: Vybízím vás, bratří, pro Boží milosrdenství, abyste sami sebe přinášeli jako živou, svatou, Bohu milou oběť; to ať je vaše pravá bohoslužba.
Ř 12,2: A nepřizpůsobujte se tomuto věku, nýbrž proměňujte se obnovou své mysli, abyste mohli rozpoznat, co je vůle Boží, co je dobré, Bohu milé a dokonalé.
Ř 12,3: Každému z vás říkám na základě milosti, která mi byla dána: Nesmýšlejte výš, než je komu určeno, ale smýšlejte o sobě střízlivě podle toho, jakou míru víry udělil každému Bůh.
Ř 12,4: Jako je v jednom těle mnoho údů a nemají všechny stejný úkol,
Ř 12,5: tak i my, ač je nás mnoho, jsme jedno tělo v Kristu a jeden druhému sloužíme jako jednotlivé údy.
Ř 12,6: Máme rozličné dary podle milosti, která byla dána každému z nás: Kdo má dar prorockého slova, ať ho užívá v souhlase s vírou.
Ř 12,7: Kdo má dar služby, ať slouží. Kdo má dar učit, ať učí.
Ř 12,8: Kdo dovede povzbuzovat, nechť povzbuzuje. Kdo rozdává, ať dává upřímně. Kdo stojí v čele, ať je horlivý. Kdo se stará o trpící, ať pomáhá s radostí.
Ř 12,9: Láska nechť je bez přetvářky. Ošklivte si zlo, lněte k dobrému.
Ř 12,10: Milujte se navzájem bratrskou láskou, v úctě dávejte přednost jeden druhému.
Ř 12,11: V horlivosti neochabujte, buďte vroucího ducha, služte Pánu.
Ř 12,12: Z naděje se radujte, v soužení buďte trpěliví, v modlitbách vytrvalí.
Ř 12,13: Sdílejte se s bratřími v jejich nouzi, ochotně poskytujte pohostinství.
Ř 12,14: Svolávejte dobro na ty, kteří vás pronásledují, dobro, a ne zlo.
Ř 12,15: Radujte se s radujícími, plačte s plačícími.
Ř 12,16: Mějte porozumění jeden pro druhého. Nesmýšlejte vysoko, ale věnujte se všedním službám. Nespoléhejte na svou vlastní chytrost.
Ř 12,17: Nikomu neodplácejte zlým za zlé. Vůči všem mějte na mysli jen dobré.
Ř 12,18: Je-li možno, pokud to záleží na vás, žijte se všemi v pokoji.
Ř 12,19: Nechtějte sami odplácet, milovaní, ale nechte místo pro Boží soud, neboť je psáno: »Mně patří pomsta, já odplatím, praví Pán.«
Ř 12,20: Ale také: »Jestliže má tvůj nepřítel hlad, nasyť ho, a má-li žízeň, dej mu pít; tím ho zahanbíš a přivedeš k lítosti.«
Ř 12,21: Nedej se přemoci zlem, ale přemáhej zlo dobrem.

Ř 8,1: Nyní však není žádného odsouzení pro ty, kteří jsou v Kristu Ježíši,
Ř 8,2: neboť zákon Ducha, který vede k životu v Kristu Ježíši, osvobodil tě od zákona hříchu a smrti.
Ř 8,3: Bůh učinil to, co bylo zákonu nemožné pro lidskou slabost: Jako oběť za hřích poslal svého vlastního Syna v těle, jako má hříšný člověk, aby na lidském těle odsoudil hřích,
Ř 8,4: a aby tak spravedlnost požadovaná zákonem byla naplněna v nás, kteří se neřídíme svou vůlí, nýbrž vůlí Ducha.
Ř 8,5: Ti, kdo dělají jen to, co sami chtějí, tíhnou k tomu, co je tělesné; ale ti, kdo se dají vést Duchem, tíhnou k tomu, co je duchovní.
Ř 8,6: Dát se vést sobectvím znamená smrt, dát se vést Duchem je život a pokoj.
Ř 8,7: Soustředění na sebe je Bohu nepřátelské, neboť se nechce ani nemůže podřídit Božímu zákonu.
Ř 8,8: Ti, kdo žijí jen z vlastních sil, nemohou se líbit Bohu.
Ř 8,9: Vy však nejste živi ze své síly, ale z moci Ducha, jestliže ve vás Boží Duch přebývá. Kdo nemá Ducha Kristova, ten není jeho.
Ř 8,10: Je-li však ve vás Kristus, pak vaše tělo sice podléhá smrti, protože jste zhřešili, ale Duch dává život, protože jste ospravedlněni.
Ř 8,11: Jestliže ve vás přebývá Duch toho, který Ježíše vzkřísil z mrtvých, pak ten, kdo vzkřísil z mrtvých Krista Ježíše, obživí i vaše smrtelná těla Duchem, který ve vás přebývá.
Ř 8,12: A tak, bratří, jsme dlužni, ale ne sami sobě, abychom museli žít podle své vůle.
Ř 8,13: Vždyť žijete-li podle své vůle, spějete k smrti; jestliže však mocí Ducha usmrcujete hříšné činy, budete žít.
Ř 8,14: Ti, kdo se dají vést Duchem Božím, jsou synové Boží.
Ř 8,15: Nepřijali jste přece Ducha otroctví, abyste opět propadli strachu, nýbrž přijali jste Ducha synovství, v němž voláme: Abba, Otče!
Ř 8,16: Tak Boží Duch dosvědčuje našemu duchu, že jsme Boží děti.
Ř 8,17: A jsme-li děti, tedy i dědicové - dědicové Boží, spoludědicové Kristovi; trpíme-li spolu s ním, budeme spolu s ním účastni Boží slávy.
Ř 8,18: Soudím totiž, že utrpení nynějšího času se nedají srovnat s budoucí slávou, která má být na nás zjevena.
Ř 8,19: Celé tvorstvo toužebně vyhlíží a čeká, kdy se zjeví sláva Božích synů.
Ř 8,20: Neboť tvorstvo bylo vydáno marnosti - ne vlastní vinou, nýbrž tím, kdo je marnosti vydal. Trvá však naděje,
Ř 8,21: že i samo tvorstvo bude vysvobozeno z otroctví zániku a uvedeno do svobody a slávy dětí Božích.
Ř 8,22: Víme přece, že veškeré tvorstvo až podnes společně sténá a pracuje k porodu.
Ř 8,23: A nejen to: i my sami, kteří již máme Ducha jako příslib darů Božích, i my ve svém nitru sténáme, očekávajíce přijetí za syny, totiž vykoupení svého těla.
Ř 8,24: Jsme spaseni v naději; naděje však, kterou je vidět, není už naděje. Kdo něco vidí, proč by v to ještě doufal?
Ř 8,25: Ale doufáme-li v to, co nevidíme, trpělivě to očekáváme.
Ř 8,26: Tak také Duch přichází na pomoc naší slabosti. Vždyť ani nevíme, jak a za co se modlit, ale sám Duch se za nás přimlouvá nevyslovitelným lkáním.
Ř 8,27: Ten, který zkoumá srdce, ví, co je úmyslem Ducha; neboť Duch se přimlouvá za svaté podle Boží vůle.
Ř 8,28: Víme, že všecko napomáhá k dobrému těm, kdo milují Boha, kdo jsou povoláni podle jeho rozhodnutí.
Ř 8,29: Které předem vyhlédl, ty také předem určil, aby přijali podobu jeho Syna, tak aby byl prvorozený mezi mnoha bratřími;
Ř 8,30: které předem určil, ty také povolal; které povolal, ty také ospravedlnil, a které ospravedlnil, ty také uvedl do své slávy.
Ř 8,31: Co k tomu dodat? Je-li Bůh s námi, kdo proti nám?
Ř 8,32: On neušetřil svého vlastního Syna, ale za nás za všecky jej vydal; jak by nám spolu s ním nedaroval všecko?
Ř 8,33: Kdo vznese žalobu proti vyvoleným Božím? Vždyť Bůh ospravedlňuje!
Ř 8,34: Kdo je odsoudí? Vždyť Kristus Ježíš, který zemřel a který byl vzkříšen, je na pravici Boží a přimlouvá se za nás!
Ř 8,35: Kdo nás odloučí od lásky Kristovy? Snad soužení nebo úzkost, pronásledování nebo hlad, bída, nebezpečí nebo meč?
Ř 8,36: Jak je psáno: "Denně jsme pro tebe vydáváni na smrt, jsme jako ovce určené na porážku."
Ř 8,37: Ale v tom ve všem slavně vítězíme mocí toho, který si nás zamiloval.
Ř 8,38: Jsem jist, že ani smrt ani život, ani andělé ani mocnosti, ani přítomnost ani budoucnost, ani žádná moc,
Ř 8,39: ani výšiny ani hlubiny, ani co jiného v celém tvorstvu nedokáže nás odloučit od lásky Boží, která je v Kristu Ježíši, našem Pánu.