Ř 11,1: Chci tím říci, že Bůh zavrhl svůj lid? Naprosto ne! Vždyť i já jsem Izraelec, z potomstva Abrahamova, z pokolení Benjamínova.
Ř 11,2: Bůh nezavrhl svůj lid, který si předem vyhlédl. Nevíte z Písma, jak si Eliáš Bohu naříká na Izrael?
Ř 11,3: »Hospodine, proroky tvé pobili a oltáře tvé pobořili, já jediný jsem zůstal, a také mně ukládají o život!«
Ř 11,4: Jakou však dostal odpověď? »Zachoval jsem si sedm tisíc mužů, kteří nesklonili kolena před Baalem.«
Ř 11,5: A tak i nyní je tu zbytek lidu vyvolený z milosti.
Ř 11,6: Když z milosti, tedy ne na základě skutků - jinak by milost nebyla milostí.
Ř 11,7: Co z toho plyne? Izrael nedosáhl, oč usiluje. Dosáhli toho jen vyvolení z Izraele, ale ostatní zůstali zatvrzelí,
Ř 11,8: jak je psáno: »Bůh otupil jejich mysl, dal jim oči, aby neviděli, uši, aby neslyšeli, až do dnešního dne.«
Ř 11,9: A David praví: »Ať se jim jejich stůl stane léčkou a pastí, kamenem úrazu a odplatou,
Ř 11,10: ať se jim oči zatmějí, aby neviděli, a jejich šíje ať je navždy sehnutá.«
Ř 11,11: Chci tedy snad říci, že klopýtli tak, aby nadobro padli? Naprosto ne! Ale jejich selhání přineslo pohanům spásu, aby to vzbudilo žárlivost židů.
Ř 11,12: Jestliže tedy jejich selháním svět získal a jejich úpadek obohatil pohany, co teprve, až se všichni obrátí?
Ř 11,13: Vám z pohanských národů říkám, že právě já, apoštol pohanů, vidím slávu své služby v tom,
Ř 11,14: abych vzbudil žárlivost svých pokrevních bratří a některé z nich přivedl ke spasení.
Ř 11,15: Jestliže jejich zavržení znamenalo smíření světa s Bohem, co jiného bude znamenat jejich přijetí než vzkříšení mrtvých!
Ř 11,16: Je-li první chléb zasvěcen, je svatý všechen chléb; je-li kořen svatý, jsou svaté i větve.
Ř 11,17: Jestliže však některé větve byly vylomeny a ty, planá oliva, jsi byl naroubován na jejich místo a bereš sílu z kořene ušlechtilé olivy,
Ř 11,18: nevynášej se nad ty větve! Začneš-li se vynášet, vzpomeň si, že ty neneseš kořen, nýbrž kořen nese tebe!
Ř 11,19: Řekneš snad: Ty větve byly vylomeny, abych já byl naroubován.
Ř 11,20: Dobře. Byly vylomeny pro svou nevěru, ty však stojíš vírou. Nepovyšuj se, ale boj se!
Ř 11,21: Jestliže Bůh neušetřil přirozených větví, tím spíše neušetří tebe!
Ř 11,22: Považ dobrotu i přísnost Boží: přísnost k těm, kteří odpadli, avšak dobrotu Boží k tobě, budeš-li se jeho dobroty držet. Jinak i ty budeš vyťat,
Ř 11,23: oni však, nesetrvají-li v nevěře, budou naroubováni, neboť Bůh má moc naroubovat je znovu.
Ř 11,24: Jestliže tys byl vyťat ze své plané olivy a proti přírodě naroubován na ušlechtilou olivu, tím spíše budou na svou vlastní olivu naroubováni ti, kteří k ní od přírody patří!
Ř 11,25: Abyste nespoléhali na svou vlastní moudrost, chtěl bych, bratří, abyste věděli o tomto tajemství: Část Izraele propadla zatvrzení, avšak jen do té doby, pokud nevejde plný počet pohanů.
Ř 11,26: Pak bude spasen všechen Izrael, jak je psáno: »Přijde ze Siónu vysvoboditel, odvrátí od Jákoba bezbožnost;
Ř 11,27: to bude má smlouva s nimi, až sejmu jejich hříchy.«
Ř 11,28: Pokud jde o evangelium, stali se Božími nepřáteli, ale vám to přineslo prospěch; pokud jde o vyvolení, zůstávají Bohu milí pro své otce.
Ř 11,29: Vždyť Boží dary a jeho povolání jsou neodvolatelná.
Ř 11,30: Jako vy jste kdysi Boha neposlouchali, nyní však jste došli slitování pro jejich neposlušnost,
Ř 11,31: tak i oni nyní upadli v neposlušnost, aby také došli slitování, jakého se dostalo vám.
Ř 11,32: Bůh totiž všecky uzavřel pod neposlušnost, aby se nade všemi slitoval.
Ř 11,33: Jak nesmírná je hloubka Božího bohatství, jeho moudrosti i vědění! Jak nevyzpytatelné jsou jeho soudy a nevystopovatelné jeho cesty!
Ř 11,34: »Kdo poznal mysl Hospodinovu a kdo se stal jeho rádcem?«
Ř 11,35: »Kdo mu něco dal, aby mu to on musel vrátit?«
Ř 11,36: Vždyť z něho a skrze něho a pro něho je všecko! Jemu buď sláva na věky. Amen.