Ř 1,1: Pavel, služebník Krista Ježíše, povolaný za apoštola, vyvolený ke zvěstování Božího evangelia,
Ř 1,2: jež Bůh ústy svých proroků předem zaslíbil ve svatých Písmech,
Ř 1,3: evangelia o jeho Synu, který tělem pocházel z rodu Davidova,
Ř 1,4: ale Duchem svatým byl ve svém zmrtvýchvstání uveden do moci Božího Syna, evangelia o Ježíši Kristu, našem Pánu.
Ř 1,5: Skrze něho jsme přijali milost apoštolského poslání, aby ke cti jeho jména uposlechly a uvěřily všecky národy;
Ř 1,6: k nim patříte i vy, neboť jste byli povoláni Ježíšem Kristem.
Ř 1,7: Všem vám v Římě, kdo jste Bohem milováni a povoláni ke svatosti: milost vám a pokoj od Boha Otce našeho a Pána Ježíše Krista.
Ř 1,8: Nejprve vzdávám díky svému Bohu skrze Ježíše Krista za vás všechny, protože se po celém světě rozšiřuje zvěst o vaší víře.
Ř 1,9: Bůh, jemuž z celé duše sloužím evangeliem o jeho Synu, je mi svědkem, jak na vás bez ustání pamatuji
Ř 1,10: při všech svých modlitbách a prosím, zda by mi konečně jednou nebylo z vůle Boží dopřáno dostat se k vám.
Ř 1,11: Toužím vás spatřit, abych se s vámi sdílel o některý duchovní dar a tak vás posílil,
Ř 1,12: to jest abychom se spolu navzájem povzbudili vírou jak vaší, tak mou.
Ř 1,13: Rád bych, abyste věděli, bratří, že jsem už často zamýšlel přijít k vám, abych i mezi vámi sklidil nějaké ovoce, tak jako mezi jinými národy; ale až dosud mi v tom bylo vždy zabráněno.
Ř 1,14: Cítím se totiž dlužníkem Řeků i barbarů, vzdělaných i nevzdělaných.
Ř 1,15: Odtud moje touha zvěstovat evangelium i vám, kteří jste v Římě.
Ř 1,16: Nestydím se za evangelium: je to moc Boží ke spasení pro každého, kdo věří, předně pro Žida, ale také pro Řeka.
Ř 1,17: Vždyť se v něm zjevuje Boží spravedlnost, která je přijímána vírou a vede k víře; stojí přece psáno: »Spravedlivý z víry bude živ.«
Ř 1,18: Boží hněv se zjevuje z nebe proti každé bezbožnosti a nepravosti lidí, kteří svou nepravostí potlačují pravdu.
Ř 1,19: Vždyť to, co lze o Bohu poznat, je jim přístupné, Bůh jim to přece odhalil.
Ř 1,20: Jeho věčnou moc a božství, které jsou neviditelné, lze totiž od stvoření světa vidět, když lidé přemýšlejí o jeho díle, takže nemají výmluvu.
Ř 1,21: Poznali Boha, ale nevzdali mu čest jako Bohu ani mu nebyli vděčni, nýbrž jejich myšlení je zavedlo do marnosti a jejich scestná mysl se ocitla ve tmě.
Ř 1,22: Tvrdí, že jsou moudří, ale upadli v bláznovství:
Ř 1,23: zaměnili slávu nepomíjitelného Boha za zobrazení podoby pomíjitelného člověka, ano i ptáků a čtvernožců a plazů.
Ř 1,24: Proto je Bůh nechal na pospas nečistým vášním jejich srdcí, takže zneuctívají svá vlastní těla;
Ř 1,25: vyměnili Boží pravdu za lež a klanějí se a slouží tvorstvu místo Stvořiteli - on budiž veleben na věky! Amen.
Ř 1,26: Proto je Bůh vydal v moc hanebných vášní. Jejich ženy zaměnily přirozený styk za nepřirozený
Ř 1,27: a stejně i muži zanechali přirozeného styku s ženami a vzplanuli žádostí jeden k druhému, muži s muži provádějí hanebnosti a tak sami na sobě dostávají zaslouženou odplatu za svou scestnost.
Ř 1,28: Protože si nedovedli vážit pravého poznání Boha, dal je Bůh na pospas jejich zvrácené mysli, aby dělali, co se nesluší.
Ř 1,29: Jsou plni nepravosti, podlosti, lakoty, špatnosti, jsou samá závist, vražda, svár, lest, zlomyslnost, jsou donašeči,
Ř 1,30: pomlouvači, Bohu odporní, zpupní, nadutí, chlubiví. Vymýšlejí zlé věci, neposlouchají rodiče,
Ř 1,31: nemají rozum, nedovedou se s nikým snést, neznají lásku ani slitování.
Ř 1,32: Vědí o spravedlivém rozhodnutí Božím, že ti, kteří tak jednají, jsou hodni smrti; a přece nejenže sami tak jednají, ale také jiným takové jednání schvalují.